Monolog s politickým bůžkem

Vyzvala jsem tě na souboj
Povstaň ty bůžku
Jenž jsi osudu naplival do očí
Donutím pít tě vlastní krev
Ty blázne
Ty pochybuješ o poznání
Och ne , vskutku nelpím na životě
A nebudu žvýkat cizí sousta
Že jsem na rozcestí
No A ?
Dobrou cestu radíš mi
Já ti nevěřím
Nechci se vracet
Že budu muset tedy začít od počátku
Možná i pravdu máš
Však povím to vkrátku
Čtyři živly jsou mé poklady
A příroda
Je moje politika