Přikován na špendlíku

Motýl poletuje sem a tam
je tady, tuhle i jinde
a s nezkrotnou pýchou
pohupuje jedním
i druhým křídlem

A vítr si jen tak šumí
v ještě průzračném vzduchu
a vůbec netuší,
že už není čas se toulat
jako na počátku světa
a už vůbec ne
hrát si „na babu“
a houpat se na vlnách oceánu

Já vím,
i slunce se dál a dál
kutálí po stráních
a chvěje se štěstím,
když milenci
balí nebe do úsměvu

Jenže duchové s černýma rukama,
škubou lidský hlas na cucky
a dech tisíců
začíná sípat a chrčet
a čtvrtí trhlinu těla
na dvě půlky

A motýl?
Skončil přikován
na špendlíku