Žabka

Je mi nějak divně
na rodnou hroudu
začíná padat babí vlhko
mrak stíhá mrak
a hráz už je trochu zasmušilá

potají se tam prý leckdo schází
v hloubce vod kapři
na břehu pár lidí
ocejchovaných
nemyšlenkou na lásku
s kalným zrakem
a rozedraným přízrakem mládí

velikáni kolem
pomalu ševelí podzimem
a celkem dobromyslně se ušklíbají
na hrst mých kamínků
v rukou přesýpaných

slyším jak si šuškají
jen tak pro sebe
zeleně listovou řečí

hodí si tu žabku
nebo je zpět položí