Zem duní a bílá vlaje

kopyta tlukou
kolem lůna rozklenuté lípy
a ty s koženým kyrysem
raněnou duší
a chocholem v barvách světa
upínáš zrak
do sesutého slunce

zbloudilý list
střemhlav padá ti do klína
vlichotil se do pozornosti
a na rtech
vymodeloval malý úsměv

kopyta dál buší

vrhají tě do hlubin boje
láska
propadá se do bezmoci
a zmáčí
světlo ve tvé tváři

a útržky vidin se vracejí

brož bronzová
se znakem dvou hadů
propíchla
a na prsou svírá
bílou vlající tuniku