Ony už nelžou a já si nechávám ostříhat křídla

Znáte ten pocit
Vidíte, slyšíte, chodíte
Ale jakoby nežijete
Nebo jinak
Žijete, ale v jiném čase

Uplakaná noc podzimu
Prostě udělá s myšlenkama své
Chcete zapomenout
Na smutky a všechny podivnosti
Jenže vše se nějak vrací
A vy dostanete chuť
Na pořádnýho panáka

Vklouznete do baru
Je to víc jak rok co jste tam nebyli

Přítmí a líne šedavo bez hostů
Je tam stále
Jen šansoniérka už nezpívá
Asi ztratila chuť zpívat
Nebo ji zradil hlas
Místo ní hraje odkudsi cédéčko
Barman už nemá červenou košili
Ale triko s nápisem „až se vrátím“
A je tak zamyšlený, že o mne ani neví
Nebudu ho rušit
Naleju si Tullamorku sama
Do sklenice od vína
A přidám poslední kuličku deště

Trčíme každý na jedné straně baru
A necháváme škobrtat myšlenky po pultě
A ony už nelžou
Žijí vlastním životem
A s ulepenejma nožičkama od chlastu
Plují k hřebenatým mrakům dalšího dne

Barman vyměnil disk

Mrknu na mobil
Bliká něco po páté a jinak nic
Vytáhnu s kapes pár drobných úsměvů
platím
a odcházím nechat si ostříhat křídla