Nenalíbalas

*

když moře podá vlnku
naslouchá hluboko v sobě
bublinkám myšlenek

třeba
že země zbetonovatěla
a zasfaltovatěla
a že
hlučící životno
je jako rozprsklá kaňka
kde se dočkáte
tak leda pomuchlaných
roztrhaných slov

a tak sedíte na okraji papíru
místo udice
sveřepě svíráte tužku
a jdete chytat písmenka
bez návnady
se na tuhu pověsí
pár buclatých kapříků
nějaký ten úhoř
a kdoví
co ještě za mořské potvory
se zuby
jako šavle nájezdníků
co vám roznitkují
už tak zalátaného ducha

roním slzy za etiku
za přátelství
a za strachy
kterých není možné se zbavit
a za moře
které vtéká do žil
a šeptá

„nenalíbalas mne ještě dost“

*