Větrem splétaná

*

vítr splétá listy ve stromech
nabírá zimní dech..

a ty jsi odpochodoval „někam“
mezi polévkou a dezertem
osedlal sis výhonek jakéhosi keře
co ti záhadně přivandroval na zahradu
chytnul se za srdcovité listy
a odfrčel lovit světlo
takové co by svítilo i ve dne
a křišťálovou zurčivost
co se dá pít z dlaní

žízeň po životě
dohání mnohé k čistým pramenům
škrábou se po cestách necestách
snad kamsi do hor
nebo až bůhví kam
trpělivě hledají
přešťastní
když ji uslyší alespoň téct
jiným
stačí vymáchat čumák v kaluži
a s hubou od bláta
šířit své „dokonalosti“

..vítr upustil pletenec listů
pak přistál na stole
vedle bílého džbánu
se zbytkem průhlednosti
a proměnil ho v led

*