Zhypnotizovaná peříčka

*

po půlnoci
kdy hvězdy praskají nadějí
a touhou
vzbudil ji sen

z oblohy prší drahé křišťály
dopadají do moře
a ty se tam v nich potápíš
s výbavou hloubkového potápěče
a průzkumníka znalce

ve vypuštěných bublinkách
posíláš na hladinu vzkaz
že hledáš včerejší zapadlé slunce
prý proto
že už dlouho spáváme v postelích
s lyrickým snem
a siluetou múzy
jazyk nám ovládá panika
a nejintimnější svět
pije sny přímo z duše
míchá barvy
svítí jak elegantní lampion
co bývá pověšen v tanečním sále
když začnou strašit peříčka
zhypnotizovaných nocí

podala ti štětec a hřeben
abys ho tam namaloval
a učesal mu paprsky
tak
aby dosáhly ze dna
až na Antares

*