Mezi soumrakem a svítáním

*

seděla v zastrčeném rohu
ještě zastrčenějšího baru
neslyšená ale slyšící

starej automat
škrkal pár not po deskách
a ona
jako sněžná sova
dívala se nazpátek
vlna za vlnou ji houpala
svět se tak trochu motal
a vyrážel jí dech

starej barmanskej si k ní přistrčil štokrle
na stůl vysypal sáček buráků
a začal je loupat

už i voni stojej za hovno

típla cigáro do sklenice od Mattonky
polkla hlt bílého z Moravy
a vyprostila malej oříšek

fakt jsou hnusný

dyť to říkám
všechno je to moc surový
jednu chvíli
paseš se na hvězdách
a druhou
přistaneš rovnou z vesmíru
v propastech zasranejch prdelí
až na záda
ti z toho vleze strach
ale cítíš
už se to tu hejbá

vyplivnul směs burákové zkaženosti
a se slovy
dřív jsem alespoň věděl co žeru
odešel za barovej pult
vytáhl zpod něj provaz
a s hořkým úsměvem
začal vázat podivnou smyčku

mrknul na ni okem argonauta
a víš co
ještě tam mám kvér
děda ho utajil před černejma
a táta před rudejma

*