Cestičky

*

víte, že někdy je ženská logika
jako krajkový polštářek
když si na něj položíte špatně tvář
máte otisk cestiček ještě půl dne
a zkrabatí vám líce
do podivné grimasy

jako když se vás někdo zeptá
na názor
a chce slyšet či potvrdit
hlavně ten svůj
a vy mu nalijete své slámové víno
a jemu se zdá být kyselé

a když
ještě dodáte, že myslíte, že víte
protože pravda je jako sekera s trojitým ostřím
a že ruka co ji drží
je přece sevřená v pěst
a že všechno
je tak nehorázně jednoduché
jako nepoužívání cizáckých slov
jako chtění
a jako myšlenka na smrt

jenže otisk tvářních cestiček
se dokáže propálit až do srdce
nebo rovnou do duše

a ona
někdy zčerná a zuhelnatí

*