Rozmělněná
***
» autorka: isisleo |
*
zástup řas
perlu
když propustí
ó ano
to je dojetí
rozmělňuješ lásku
každému
alespoň kousek
chtěl bys dát
zatím
kdesi za oknem
svítí lampička
a namodralý kouř
obrazy
líně objímá
slyšet je
praskot sena
vánek
v zeleném mlází
i květy jabloní
když na ramena
tiše dopadají
a ty
bitvu za bitvou
vyhrávat se snažíš
jenže
strategii boje
jako vždy
šílenou volíš
*
zástup řas
perlu
když propustí
ó ano
to je dojetí
rozmělňuješ lásku
každému
alespoň kousek
chtěl bys dát
zatím
kdesi za oknem
svítí lampička
a namodralý kouř
obrazy
líně objímá
slyšet je
praskot sena
vánek
v zeleném mlází
i květy jabloní
když na ramena
tiše dopadají
a ty
bitvu za bitvou
vyhrávat se snažíš
jenže
strategii boje
jako vždy
šílenou volíš
*
» 11.05.2011
» komentářů: 6
» 11.05.2011 - 23:05
gabkin:
tohle se mi líbí moc, to je hodně myšlenkové
tohle se mi líbí moc, to je hodně myšlenkové
» 11.05.2011 - 23:59
enigman:
přessíta..
přessíta..
» 12.05.2011 - 06:04
Konec konců:
Jak mi kdysi několik přátel řeklo, sem tam řéká... vyhraná, nebo prohraná bitva, či několik bitev, ještě neznamená vyhraná, nebo prohraná celá válka... A proto raději nesoupeřím. ST!***
Jak mi kdysi několik přátel řeklo, sem tam řéká... vyhraná, nebo prohraná bitva, či několik bitev, ještě neznamená vyhraná, nebo prohraná celá válka... A proto raději nesoupeřím. ST!***
» 12.05.2011 - 12:26
6thSun:
Nepamatuji se, že bych ti dal svolení psát o mně!
Nepamatuji se, že bych ti dal svolení psát o mně!
» 12.05.2011 - 14:10
CULIKATÁ:
Pěkná..
Pěkná..
» 15.05.2011 - 16:29
j.c.:
Echinacea Rozhoď perly lásky kolem
na dávném poli bitevním
sup kde se rval se sokolem
a země měnila se v dým Ze stodol jsou mauzolea
a z perel vzkvetla, možná víš,
Echinacea nesmělá
tam co rozpadlý je kříž Něžným květem lehce hladí
smutné duše srdce zlom,
zdolá kruté jedy hadí
i růží trny, možná krom trnu liché žárlivosti
V úctě smekni, zde pán lenní
násilně kdys složil kosti
Lásku nikdy nerozmělni!
***
Jiří
Echinacea Rozhoď perly lásky kolem
na dávném poli bitevním
sup kde se rval se sokolem
a země měnila se v dým Ze stodol jsou mauzolea
a z perel vzkvetla, možná víš,
Echinacea nesmělá
tam co rozpadlý je kříž Něžným květem lehce hladí
smutné duše srdce zlom,
zdolá kruté jedy hadí
i růží trny, možná krom trnu liché žárlivosti
V úctě smekni, zde pán lenní
násilně kdys složil kosti
Lásku nikdy nerozmělni!
***
Jiří
Předchozí: Ornamenty duše | Následující: Utkaná