Houpavá...

Když jsem byl maličký v kolíbce mě máma houpala…
ležel jsem na zádech v noční košilce,jen tak halabala….
Kukadla upřená na cosi...tam nahoře kdesi…
s pocitem hladu najít své jídlo v vesmírné mísy…

Když jsem byl větší,houpal mě děda na klíně…
život okolo i ve mně plynul bezstarostně…líně…

Když jsem zas o kousek povyrost,
chodil jsem se houpat na houpací most…
seděl jsem ve středu místního mostního vesmíru
pode mnou voda,nade mnou nebe…
starostí přibylo,na to však recept je…
radovat se z maličkostí kolem sebe…

Rostl jsem dál a ten pohyb houpavý je se mnou stále….
rád sedím a rozjímám ne jedné prastaré skále..a
houpám se na moři ve vlnách..času…
houpám se na kyvadle hodin...bez hlasu…
houpám se na větvi...neviditelného stromu…
houpám se na oponě divadla...života i skonu…
Jednou jsem nahoře,jednou dole….
Občas mi lidé říkají:,,Nehoupej se tolik ty Vole!,,….
Někdy mám štěstí,jindy zas smůlu…
Někdy jsem volný,
jindy zas přivázaný ke kůlu…
Co nejradši však mám?
že na houpačce nejsem sám….