Vysoké napětí!...

Viděl jsem člověka v rozletu,
pak do něj uhodil blesk….
mihnul se oblohou v úletu,
pak sebou o zem plesk…
to už se stává u letů…
sápat se na nebe a potom z něj pád…
zestárnout po cestě
a potom probudit se..
světe div se!...
zase mlád….
Když jsem se přiblížil k tělu,
ležícím na květech sežehlých...
kolem to bzučelo jako roj vzteklých včel….
když jsem se dotkl,
zaslech jsem cosi o andělu….
proud energie...
my cítili ten pohyb,
bylo to úžasné…
na chvíli jeden v druhém pobýt….
a proto říkám…
o tom není pochyb:
V životě plném vzdušných zámků...nedotknutelných...
Já rád dotýkám se lidí...i na zem spadlých….