Motýl v okně...

poletoval jsem ve zdušných proudech…
když záře zazářila...
oslepila,
já zavrávoral...
ztratil dech….
když jsem se probral a chtěl se vznést,
cosi mi bránilo…
měl jsem svět před sebou jako na dlani,
přesto do podivné překážky narážel jsem…
znovu a znovu….
až do zemdlení…
A potom znenadání kde se vzala?
ta hřejivá pulzující tma…
ustrnul jsem….
co se to děje?
temnota v pohybu a navíc hřeje?
Posléze ucítil jsem závan větru,
černota ztratila svůj závoj…
Já volný rozmáchl se...bez zábran…
vyletěl z otevřených bran…
Teď opodál v skrytu…
ve stínu travnatého krytu…
přemýšlím co se to vlastně stalo…
Některé tajenky však nemají řešení...
Někdy nás osvobodí pouhý dotek neznámého….