slova...

vytváří se a zanikají,
některá uvíznou,
jiná unikají….
Někdy mám radši stav,
kdy slova ztrácí význam…
kdy zhmotňují se ve mě vzdušná zrcadlení...
kdy slov není...
Zdánlivě průhledná jako sklo….
Přitom jak vrcholek ledovce
kterému chybí dno….
jak písečná pláž
ponořená v moři...
jak oheň v domění uhašený
plameny přesto dál uvnitř hoří...
Na poli otázek
položených...
já držím tichou stráž...
v odpovědích
navždy
utajený….