cílená...

Potkal jsem jednou člověka,
nemluvil….
jen zrcadlo mi nastavil…
mě se v něm příběh vyjevil…
Po cestách klikatých
cíleně kráčí….
poutník bez cíle...
v deštích si tělo smáčí….
ponořen do tiché kratochvíle…
s představou možná naivní,
ve světy za zrcadlem...paralelní...
V duši ukryté relikvie
touhy uvidět smích,
umění smazat hřích…
prožitku tisíce životů
s tisícem svých lásek
zážitku z tvoření okamžiků….
lidí odhalených bez masek…
Pak do zrcadla vletěl bělásek,
příběh se rozplynul….
já ještě chvíli zíral uhranutý
na tmu usazenou v nahém rámu,
poslouchám hlas srdce,
mám rád tmu…
a tak jsem vkročil
do té tmy rozprostřené
do světů utajených…
bez odpovědí...
bez otázek…