osudový déšť....

Propršelo celou noc,
déšť měl zas jednou,
podivnou moc...
Říkal mi:
Co by se mělo a nemělo...
Co se kde semlelo...
Kde zrovna svítalo...
I kde se setmělo..
PROSTĚ HEZKY PRŠELO!
Smývám si ze sebe soukromé hříchy,
Smývám se….
přemýšlím...
kde dělám chyby...
Uvnitř však říkám si:
,,Možná,co Kdyby....
Bez objevování...
Bez tvoření...
Bez poznávání...
Bez chyb žít nejde,
Bez snění...měl bych v rozumu jen běsnění...
Bez naděje...měl bych v mysli beznaděje...
Bez Lásky…měl bych na srdci šerpu z černé pásky…
Dál budu nejspíš vytvářet protokoly chyb….
ale Žít dál…
to je předpoklad
mít se líp…
než dosud...
na každém novém nepopsaném listě,
je nadepsáno pouze:
N.O.….
No Ovšem….
Neznámý Osud,,….