Na parapetu...

Pátek právě skončil...
já se vedle noci probudil...
vstal jsem a usedám
na svůj okenní rám....
do nekonečna...
okno otvírám...
rád sedávám tu sám
na svým útesu
jeden toulavej kluk
co o sklo čelem ťuk......
s tváří bolavou opuštěním...
nemocnou sněním....
Z myšlenky most...
témat je dost
vítán každý host....
Potahuji kouř z dýmky,
když najednou...
Někdo zaklepal...
dívka vstoupila ....
s vlasy jak zlatý prýmky....
o tom,kde se vzala na mým útesu
ani zmínky...
jenom podotkla,
že v mém okně
zahlédla svojí tvář...
čistý stůl
prostřel jsem....
židlí pár....
prázdný prostor ozdobil tvar....
V mojí skříni
roztančila stíny....
pohlazením letmým
smázla mý viny...
povídali jsme do svítání...
kouzelný vinobraní...

Nakonec jen další
stín po ní zbyl...
já otevřel skříň...
dovnitř jej skryl...
věřte-nevěřte...
v tichu dohořívajících svíc...
je někdy míň
pro mne víc...