O kráse

Taková jarní nálada
večery plné příslibů
a nebe na mě nepadá
hvězdy čouhaj ze záhybů

Tak už padesáté jaro
stejné jako ty předešlé
srdce mi přebíjí káro
mám sešlapané podešve

Přemýšlím, co se změnilo
tož jsem to stále já, zdá se
někdy na chleba nebylo
však stále klaním se kráse

Dívka, co jiní nevidí
ukazuje se jen někomu
přitom se za nic nestydí
a chodí k domu od domu

Krása, ta pro všechny je tu
jen ti však ji vidět smějí
co umí přivonět k květu
a po svém ji vidět chtějí

Ta nesnáší pochlebníky
miluje pokorné duše
ráda hledá rozcestníky
a s Amorem střílí z kuše

Tak dost už toho tlachání
raději se na ní svezu
půjdu se projít po stráni
přičichnu k růži, či bezu.