Jak jsem potkal Ticho....

Potkal jsem ticho a tak jsme se na chvíli posadili
Společně dočasně nedostupní
o svých pocitech jsme pomlčeli
a ony?
během té doby
prostě se promlčely...
Mám to co jsem chtěl,
ale co to znamená?
že měl bych být šťastnej?
spokojenej?
nejsem
bohužel...
tak si říkám :,,Proč tedy?,,
je to skutečně pořád ten nešťastnej předěl?
stát na rozcestí a rozhodovat se aniž bych věděl?
pak totiž v tý slabý váhavý chvíli
mě zase ,,doběhne,, tenhle svět zkomolenej….
já odkrytej ,,v trní nahej,,
bolestí zasaženej
bolestí kříčím
,,Zatracenej,,…

Podivný štěstí
se smutkem namíchaný
v hrudi
žárem popálený…

Tak tu sedím
v tichu s tichem
ve skleněný matný krychli
na mý černý planetě
v temným nebi bez lidí
kde moje nářky nikdo neslyší
kde mojí bezmocnost nikdo nevidí…

kovově chladnej
vlk uvnitř
vlk zvenčí
vlk ve smečce vlčí
Osamělej….