o Vřesu...

Těším se až zase
letní slečna
promění se v zralou ženu
kyvadlo času
zastaveno v letu
brouzdám ve vřesu
plném vůní a květů...

Ten vytrvalý polokříček spletitý,
na pustých místech rostlý
života přetuhého
málo vyběravého
častokrát ke kořenům vypleněný
přesto všem vlivům odolávajíc
nezničitelný…
Metlaté větvičky
zelené lístky vstřícné
jak dítě a jeho ručičky...
drobná kvítka
jak perly rosy
v medové záři září...
jak oči ženy,
když vášní jiskří...

dává...
hojnou pastvu čeládce okřídlené
při rozkvětu za dní slunečných,
co hemží se na pláních vřesových….

já k dovršení slasti
uléhám do té nádhery...
a ve spánku oddychujíc,
přikrytý stínem borovic
obestřen
zarůstám vřesem...

kyvadlo rozhýbe se
do dutin v čase mě odnese…