Vabank...

Dva hráči u stolu…

Já s tváří žulovou
v očích střepy
On v kápi
bez tváře
jen obraz temna
odráží světy...

kolem svíce
nekteré hoří
jiné ne
Oba bez hnutí
On bez srdce
jen to moje
tiše buší
kamenné…

On přihodil
Já dorovnal
a přidal
pár svejch let
a jeden paralelní svět…

On karty položil
jako pokaždý
prohrál….

S timhle pánem
neprůhledným
vždycky se dá hrát
On totiž neumí blafovat….

Neusmál se
ani nezamračil
jenom vstal….

jednu svíci zapálil…
a odešel....

Já se pousmál...

a někde
z plamene tý vášně
novej život
vzešel….