pan Brouk a já...

byl jsem se projít
jen tak venku
pryč od životního kvaltu
a cestou po asfaltu
jsem potkal
pana Brouka…

okamžik ticha
zastavení
kdy jeden na druhého
nehnutě kouká…

Pak povídá mi onen Pán:
,,Kampak si to šineš tak nalehko člověče?
jářku
příště
na cestu
ať ti žena alespoň pár buchet napeče…

Já odvětím mu:
,,Máte recht Pane Brouku
a co vy?
nebylo by Vám lépe na palouku?,,...

On usmál se a povídá:
,,Buď té lásky mladíku
nějak jsem zabloudil
když hledal jsem svou paninku...

Chvíli mě
šimral jemně
na dlani...

potom jsem pana Brouka
položil do trávy
a v pohodě
si broukal...

Takové malé setkání
a mě to pohladilo...
teď na svět
zase s úsměvem
pobaveně koukám...