málem...

málem
jsem Ji přehlíd
stála v koutku
s hlavou lehce skloněnou
klopila zraky
křehká jakoby z páry
s postavou skleněnou…

Oslovil jsem Ji
cudně se usmála
a pak se na mě podívala…

v tu chvíli
jsem byl ztracen
vplul jsem
do hloubky
Jejích mandlových očí
do bodu
odkud už není návratu...
Vzala mý
srdce do dlaní
a dýchla na něj
jako na malého
zkřehlého ptáčka...
otáčky autíčka
na setrvačník
nabraly rychlost
a já se řítil
kamsi do neznáma
volným pádem
jako vykolejenej rychlík
bez záchraný brzdy
šťastnej koník
bez uzdy...