Hodina vlka...

Vyšel ven
francouzským oknem
a rozběhl se k lesu
pohledem ještě zavadil
o měsíc v úplňku
a skočil…
Tělo se protáhlo
dopadl na čtyři
teď bude rychlejší…
prohnal se
divokou krajinou
až doběhl na návrší
posadil se
a pátravě se zahleděl
do údolí
měl dobrý zrak
brzy našel co hledal…

Tmavá silueta
se mihla za paravánem
na to čekal
táhle zavyl…
trhla sebou
odhrnula závěs
otevřela křídlo
a podívala se do noci
nemohla ho vidět
byl daleko
přesto se usmála…
to mu stačilo
pomalu se otočil
a zmizel ve stínech
lesa věčnosti…

pro takové okamžiky žil...