květomluvou...

plavím se džunkou
noční tmou
severní vítr
napíná plachtu
čtvercovou
v podobenství
ňader v nádechu...

náhle
zahlédl jsem
koutkem oka
v obraze
orkánem rozčeřených vln
dívku rozevlátou
kterou nadnášela orca...

na palubu
duše vklouzla
Ibiškově něžná krása
pohodila ohnivými vlasy
šibalsky se podívala
bluesovýma očima
z jemných linií
narůžovělého těla
odložila šat z lilií
a já zůstal stát
přikován bez dechu…

v srdci klání
pomalu se skláním
její ruce
révou vinnou
se v mých vinou
propleteni
čarami v dlaních
ponořeni v louce
temně rudé
plné fialových květů

moje Akácie…

svůj Osud držíme ve svých rukách….