Patagonie...

odešel jsem
po krysích stezkách
vyždímaný
z nevlídných obydlených míst
v milostném sevření
severáku
do náruče lůna přírody
abych mohl nasytit
svou vyprahlou hladovou duši
k uvědomění
existenčního propojení…

tam kde poločas rozpadu
nic neznamená
tam vzduch voní
kde jedinou cestou
jsou vodní toky
tam sveřepý čas
ztratil hlas
kde vládne symbióza
už dlouhé věky...

tam kde divoce
pravěk dýchá
s lehce pobaveným úškebkem
nad malicherným životem
cizince ve svém území
předhoří
stoupajícího terasovitě
do horských hřbetů
s úžasem
uchváceného tichem
v bláznivém opojení
kyslíkem
uvolněným
z praskajících ledovcových
bloků tisíciletí
bortících se
do laskavého objetí moří
pod patou spících
bohů ohně sopky….

v agónii obřadů
znovuzrození
nechal jsem se zcela
prorůst harmonií
jejího těla
tak jak to chtěla
všeobjímající Bezejmenná...

velkonohý
bosý pastevec
lovec a sběrač
a mým jazykem
je Ona...