Višňový likér

19. června 2009
9:30
Mám dovolenou, a moje Inka dře na službě, takže si pospávám. Plánuji v duchu, co udělám, až skončí moje ranní exkurze na Literu. Aha! Mám za úkol otrhat višně! Jenže venku prší!!!

Tak asi jednou za dva roky se naše stará višeň na jaře oblékne do svatebního, ve kterém připomíná velkou kouli z jasně bílých, neuvěřitelně krásných květů, aby nám ukázala, že stárneme tu vlastně jenom my.
Když po následném květopadu, který ne vzdáleně připomíná sněžení, protože kam člověk na zahrádce šlápne, tam leží spadlý květ, uvidíme, jak nasazuje na plody, víme, že se máme na co těšit. Mírné zimy posledních let tento svátek plodnosti ještě umocňují. A letos je právě takový rok.

10:38
Oproti předpovědím, prší už dnes, ale déšť si dal právě pauzu. Vím, že je nejvyšší čas, minulý týden byly ty višně „skoro, ale ještě chvilinku počkáme“, teď by měly být „akorát“, a příští týden budou „ještě dobré, ale už jen taktak“. Je tedy čas sběru. Jelikož naše višeň-krasavice má okolo šesti, možná sedmi metrů a nejníže jsou ve výšce tak dva a půl metru, je to na mě. Ne, konzumace ne, jsem spíše na třešně, myslím ten sběr.

11:03
Jdu na to. Chtělo by to větší žebřík. Z našeho hliníkového dvojáku nahoru nedosáhnu ani zdaleka. Nevím, možná je to barbarství, ale rozhodl jsem se ty horní větve ostříhat i s višněmi a obrat je na zemi. Ty spodní mohou obírat i mé dámy samy, popřípadě to nechat na mě. Nejzralejší jsou nahoře, ty spodní jsou pár dnů za nimi. lehce jsem višni zkrátil fazónu (nebojte, jen tenké větvičky) a dole obral cca 4 litry višní. Samé výstavní kousky.

11:44
Nejdříve základ. Do pětilitrového demižónu jsem nalil dva litry lihoviny zvané „Tuzemský Božkov“ 37,5 % alkoholu obj., lidově zvanou „rum“ (milý úsměv zasílám všem našim přátelům do Bruselu). Přidal do toho 40 kostek (nevím, zda ještě tuzemského) cukru, což je 100 gramů, jak jsem ověřil na váze.
Višně jsem propláchnul přímo v míse. Začínám vydloubávat pecky. Někdo tvrdí, že právě pecky tomu dají tu pravou chuť, ale musím říci, že jsem si v minulých letech, kdy jsem to dělal různě, podle toho, kolik bylo času, nějak nepozoroval. A odpeckované se to líp konzumuje. Dělal jsem to nad plochým talířem a počítal višně. Úvaha byla následující. Na 1 malou rumu (Brusel mi to odpusť), což je 20 cl by neškodilo mít aspoň jednu višni. Ale dvě by byly lepší, ne? Známe své lidi (i sebe) budou chodit mlsat višně v rumu. Takže na dva litry to máme dvě stě višní.

12:52
Hotovo. Podíval jsem se na své dílo, a shledal, že je to dobré. I rozhodl jsem se a přilil třetí litr rumu. Cukr jsem zatím nepřidal. Rum i cukr se dá přidat i později, jen višně jsou jednou za dva roky. Takže přidávám další stovku višní. Pětilitrový demižón je téměř plný. Přidávám ještě padesát, čimž mám v rumu celkem třista padesát višní a demižón je napráskaný až po hrdlo.

Zbytek višní jsem odpeckoval rovněž a mírně pomačkal v cukru. Mohu doporučit, je to úžasné. Jen ne žádné zavařování. Při větším množství cukru to vydrží měsíce v lednici, výborné třeba do čaje. Na a zamražené,je to skvělá zmrzlina.

Zkuste to taky a napište mi vzkaz.