Snad bohové se zlobí

Tou tvrdohlavou šedí
vůně lásek zklamaných
dýchlo na nás chladem
ze slz Neptunových.

Krajina
s rozpitými očními stíny
zahalila tvář
blátivým mejkapem

Lidé jak krtci
v hnízdech zalezlí
po dechu lapají
a chtěli by – nevědět.

I půda na zahrádkách
ta věčná žíznivka
teď přepitá
se vodou zalyká.

A leknín
s límcem rozepnutým
vyhlíži návrat Slunce
čeká na své včely

Úly mají zavřeno