nevěřící...

Jako zloděj stínů
a vykradač tmy
potácím se
s duší plnou
ztvrdlé malty
smaltovým lesem
kovových topolů
ze kterých opadávají
skleněné listy....

Ty vykládáš karty
naruby mě obracíš
a poléváš lektvarem
z pozdního sběru...

/ale na mou věru
stejně nevěřím
že mě vyléčíš
protože džungli
prosekáváš mačetou
a zámky otvíráš planžetou.../

Ty ani netušíš
co se v tobě skrývá
říkáš...
dál šeptáš zaklínadla
rozmícháváš hmotu těla
probouzíš spící naději
procházíš se temnotou
v mých katakombách
a rosvicuješ světla...

/nu alespoň lépe uvidíme
špitla si pro sebe.../

Vědma...