po turnaji...

starý trám
v kříži zapraskal
smutek se vyplížil oknem
a pod prahem se usadil klid...

namíchal jsem si lék z bylinek
co mi svlék všechny strasti
a němý vypravěč vepsal
na stránku jedné knihy
další vrásku příběhu...

přiložil jsem pár úlomků dřevce
v kovářské výhni oheň vzplál
kov brnění se rozehřál
díry jsem zacelil ocelí
rány na těle si lížu
a dál
si prohlížím nabídku
z možných východisek
a dál
šplhám po žebříku
z nástrah a pastí
abych zahlédl v té spleti
smyslné dráždivou siluetu
abych zachytil
ten zvláštní křehký obraz okamžiku
ten neopakovatelný úsměv
na Tvé tváři
který si uložím
dovnitř k ostatním
na posvátné místo
bez křížů…

abych se ujistil
jak je důležité snít
a mít svůj ideál...