v reálném čase...

cestou domů pršelo
stěrače drhly o sklo
jak česnek na struhadle
a tma bolestí uhýbala
před zářezy světla...

teď sněží
kouřim na zápraží
chlápek s chimérama v hlavě
a černou dírou za humnama...

přejel jsem ztvrdlou rukou tvář
strniště
vydalo zvuk lámajících kostí
pozoruju
vopelichanej stromek z vánoc
zapíchlej do hromady sněhu
a vedle
se zvadle vrtí ve větru
beruška sedmitečná
jako animírka v pět ráno
chabě předstírající zájem a něhu...

poháněnej setrvačností
a vínem z muškátu
mlátim jako pominutej
bidlem do okapu střechy
shazuju rampouchy
naježený jak ostny
zdivočelých dikobrazů
těšim se
až sundám hadry
vlezu do vany
a zmizím pod peřinou
rozpuštěnej v obraze snů...