klášterní...

šel jsem dlouho
ale vyplatilo se to...

objevil jsem ostrůvek na jezeře
v malebném údolí
obklopeném horami z depresí
přeplaval a vstoupil
do kláštera Nedostupných...

tam kde opati na úpatí uzavřenosti
drží hlídky před vlivem mocných
co odjakživa nadosmrti
tahají za nitky malomocných....

při vstupním pohovoru
tančím na hraně jinotaje
závratí zvuk taje
a slibuji před porotou druidů
že se budu držet
za bouřky hromosvodu....

tam mezi řeholníky
zašitou duši pod kůží
vzal jsem nůžky
nastříhal si proužky
Tvého smíchu
za nehty zanechal
chvilky zahálky
a
odložil jsem meč slov
abych dobyl ráj ticha....

od té doby
usínám v klidu
ve stínu stromů
pod žebry kobry
v objetí samoty polštáře
otisklé do tváře...