Náhodné setkání...

potkali jsme se
v zahradní restauraci
seděla jsi inkognito
u malého kovového stolku
listí rozložitého platanu
se téměř dotýkalo
slaměného klobouku
usazeného v týle
zpod kterého vykukovaly
divoké kadeře bronzových odstínů
a něco příliš důvěrného
před okolním světem
ponořeném v dravém proudu času
jsi kreslila do svého skicáře
v kožených deskách
pokrytých patinou jemných doteků...

možná planoucí slunce západu
uvelebené v houpací síti
možná panoptikum duší
z chrámu múz
možná brouka s podobou trilobita
na tvém koleni
jak si rovná barevné krovky
chystajícího se vzlétnout...

Nalomil jsem se do úklony
stébla pšeničného klasu
a s lehkým neklidem v otázce pravím:
,,smím si přisednout?,,...

ty jsi řekla jen:
,,Ano,proč ne
Budoucnost už stejně začala...

náhle všechna slova
na vahách hlasu ztěžkla
a stala se přebytečná
v houbce paměti
nečekaná exploze otevřela dveře
v ten okamžik mě opustila osamělost
dlouhých prázdných hotelových chodeb
ty jsi vstoupila
bezbranná
nevinná
oděná do charisma
vzalas mě za ruku
a pak jsme
extází pocitů
v sobě zaklíněni
vyrazili
zpolarizováni
do divotvorných koláží života...