bezbranná...

jsi nahá
na prahu dne
vyřezaná
do kmene
oči zahalené
v ranním pološeru...

má
izolovaná
podtlaková komora
pod tlakem puká
vhozený kámen
mi dělá
v duši kola
otiskla ses
ve mně
na první straně
nepopsaných listů....

v afektu
střemhlavého letu
ubil jsem odvahu
urazil vzdálenost
vyložil kartu
a přistoupil k otázce...

každému co jeho jest
nechám se Tebou vést....

v nerovném boji
do jisté míry
zřekl jsem se víry
zrušil obyčeje
a chaoticky
píši číslice
pod jinými...

spouštím se
nejištěný
v kolmici
na tvou přímku
nechráněného přejezdu
možná tím
zmírním horečku....

nebe si vybralo směr
obzor se jasní...

i když je cíl v nedohlednu
jednou budeme spolu...

šťastní...