ve dne...

rafinovaně
namletým větrem
v broskvových šatech s květy
vznášíš se rozevlátou travou
s maximašlí na rameni...

rozverně
pohazuješ platinovou hřívou
nalíčena sama sebou
a kolem
z hliněné podprsenky
derou se na svět prvosenky...

pak
uvelebena na sofa
u kamenné zídky
obrostlé popínavými javory
příjemně
unavena dnem
v buřince
a temně fialovém sáčku
díváš se zasněně
extravagantními brýlemi
do podvečerního ticha mezi námi
zručně
háčkuješ
z vláken ohně noční košili
zdobenou mincemi
a já okouzlen diskrétností chvíle
skládám ti prsty po těle rapsodii...

jsi má sladká...

Marokánka...