nepravidelně...

tenkrát
když ještě vesmírné kulisy byly tak černé
že dokonale splývaly s okolím
a sluneční soustavu
ještě neznámý autor nevytvořil
život byl stínový
bez slunce
bez vzduchu
a živořil
jako mikroorganický týpek
podchlazený v hlubinách moří
nebo sálající
ve žhavém pudinku
niter sopek...

tenkrát
se zjevila
v úsvitu jedné noci
družice s jemnou inteligencí
prosmýkla se mezerou v číselné řadě
a jako dravá zvuková vlna
zachvátila ticho...

zarazila se
jako hlava sekery ve špalku
balancující na hraně pásu
a zapíchla hrot šipky
do terče...

sonduješ
v uzavřené mysli
zkoumáš
plovoucí postranice kotvy
kopíruješ
snímacím rydlem povrch
pronikáš
jako hlubinná jehla
mým životem...

na znamení přitažlivosti
spustilas mi
do srdce olovnici
která se tvým příchodem
pokaždé vychyluje z osy....

jsi víc než čekám
popletlas mi duši...

i když nevidím
cítím
a dívám se na tebe...

od té doby
mi létáš
nad hlavou...

milá nestálá...

oběžnice...