Alamút...

kdysi
toulal se
jeden poutník Persií...

po neznatelných stezkách
až k jednomu místu
vysoko v kobercových horách
na osamělém skalním ostrohu
kde tyčí se zdi
nedobytné pevnosti...

tam v ústraní
sídlí zvláštní podivíni...

zasvěcenci
horskému vůdci
v bezmezné oddanosti
schopni obětovat život
pro rovnováhu světa a toleranci...

tam v knihovnách
četl si magické knihy
plné tajných vědění
a učení moudrých
vesmírných alchymistů...

tam
ve věčně zelených zahradách
vymyšlených po vzoru Ráje
kde rostou vzácné stromy
na keřích medové ovoce zraje
a v potocích prýští
víno jiskrné
tančil s dervišem
obdivoval krásu žen
a opájel se hašišem...

být citovým vrahem
nebo dobyvatelem?..

nejlepší je být obyvatelem...

všechny lidi ctít
a přát si
pobývat v jejich srdcích...