kámen nůžky papír...

polykač plamene
v době ledové
ztratil hlavu v kamení
to když jsi
zabořila nůžky z prstů
do mých papírových vlasů
a já se marně zkoušel vyhnout
nevyhnutelnému...

zahleděný
do tvých očí
otvírám dveře
u stropu
věže Babylónu....

jsem brousek z pískovce
přejíždím
po ostří tvých nůžek
a
pohlceni sebou
asimilujem se
papírovou lodí
do zajímavých časů....

vzali se za ruce
a
překročili hranice
jedné existence...

kameník a lazebnice
co společně vystřihli se
z papírových světů...