pokladní...

vlastní pílí
nacpal jsem si do kapes
kvítí z kapradí
sušenky
křídu
a vyrazil pouští přeludů
na cestu k pokladu...

mírně klesající
horský hřeben
se nezáludně vlní
zeměpisnou vůní
a kolem je rozprostřené
neviditelné magnetické pole
které mne magicky přitahuje...

tam někde jsi ty
královna v zeleni
ověnčená snítky z jeřábu
a kapkami rosy
vodních elementů
z hlohových poupat...

prolomil jsem hranice
ocelovým pohledem
padl ti k nohám
má světlonoško
a ocitl se v pasti slastí...

ležíš na boku
s přivřenýma očima
zabořenou ruku
do mých kadeří...

jsi nabitá třaskavou směsí
květinových tónů
já ledový
opřený o tvé tělo
instinktivně
cítím ten živočišný hřeben
z malých chobotniček
cítím teplo slunce
z tvé rozpálené kůže
a svět se začal houpat...

snílci bez podrobností
pylem pokrytí
opili akrobati
na nestálých hrazdách
spojení nebem a zemí
v očistné koupeli...

čas se zdeformoval
do jedné malé tečky
na krovkách
a odletěl
s beruškou do dálky...

chtěl bych mít
vzpomínky
na budoucnost
čekám a naslouchám
až mi budeš vyprávět
o životě tam venku
pohádky....