obrněmý...

jeden takový
velkonosý zeměžrout
s odřenými koleny
šplhá na hory
z hor se klouže
hory polyká a mísí
ve svém kotli
s vroucí kalderou....

a potom nasycený
v májovém údolí
pod palmami
s mořskými ořechy
jako ženský klín
sedí uvelebený
ve stínu
sní o lítání
a hraje na flétnu
píseň tichou
pro svou milovanou...

navěky spolu
spojeni linkou
v barevné symbióze
vlastní identitou...