pouštní...

ležíš v tunice
na písku
přesýpacích hodin
já zatáh duny za uši
a ty ses usmála
celým tělem...

tvé nohy v písku
prostě umí chodit
ladné,dlouhé,svůdné
rafinovaně
přitažlivé...

na terase světa
se utvořil čtvrtý rozměr
interiér se propojil s exteriérem...

vyšli jsme spolu
z domů do zahrad
oběma směry
po dlaždičkách...

chceš?...dáme si čaj
tak akorát....

provokatérka
bouřlivák
a svíčky hoří z obou konců
uvnitř kontinentu...

neklidný písek
prohání se
vzdušnými proudy dun
odnášen do daleka
od svého východiska....

rozrušené skály
lehce prašnými víry víříš
a já stěží řídký vzduch dýchám
sluneční žár lechtáš
a já chlad noci polykám...

vzdušné zrcadlení
listy otevřené knihy
v pasátu poletují sem a tam...

kamenem kreslíš
do písku cesty
které po chvíli zasypávám...

hluboko v útrobách
klokotá voda...

chocholy bouře
ohlazuješ zvláštním způsobem...

a
štíři kreslí ornamenty
po měnícím se těle
tajným písmem....