zabaleni ve svitcích...

jako osamělý strom v jezeru
opřený o hradby ticha
dívám se na tvou siluetu...

sedíš na terase
mezi řádky vinné révy
prosvítá slunce v obrazech
a toulá se Ti ve vlasech....

olizuješ si šťávu
tekoucí po konečcích prstů
z oprýskané kytary
se linou linky hudby
královna vysněných realit
ve starých rytinách
s horkou pamětí touhy....

od severu k jihu
na hřbetě skalních útesů
poryv větru
zčeřil hladinu mého srdce
to když jsi se protáhla ladně
jako kočka z lesoparku
na riviéře duše
oděnná v baroku
omotaná stuhou ve sklenici
naplněná koktejlem marnivosti
jen zatáhnout
a pít...

ušknutý kobrou
čekám na sérum
pohlazení Tvé dlaně
proudící
do mého krevního oběhu...

na slavnosti půvabných maličkostí
v křivkách evergreenů
zahalená do ručníku
aktivuješ světlo bez proudu...

jahody se rozmíchaly
v šejkru mezi dveřmi
do koktejlu
inspirace tvarů
s koncentrací šarmu...

hravá a bezprostřední
hřejivě podmanivá
schopna čehokoliv....

jemný třešňový květ Tvých úst
zanechal uvnitř otisk múz
vzal jsem Tě do náruče
sestoupil ze schodů
nasedli jsme spolu
na vlnu
klátíme nohama
a těšíme se na odliv...

mon amie....