lehce...

to si tak jednou
kousek od Pluta
právě teď
snídám řízek z mamuta
nožky v lavoru
nůžky zapíchlé do stehna
zakloněný...dívám se nahoru...

najednou objevil se fíkus
prý co je to život
skutečnost nebo mýtus?...

víš fiškusi
to je taková soukromá vichřice
ve společnosti hurikánů
prázdnota
co do sebe nasává vzduch
pomalovaná
v jemných arabeskách
složité voluty
a elegantní kulminace....

jásot náhod
jahoda v trsu jahod
která musí z kola ven
kdesi na obzoru noci
vysvítá den
a budoucnost
co se vrhá
svým stínem dopředu...

někde uvnitř
praskl květináč
zaslechl jsem vítr
narostly mi křídla
možná jsem méně důvěřivý
ale o to víc věřím
všemu co bych si přál
jako tráva
co si voní světy klidně dál...

a ten zelenáč se usmál...

schoval logaritmické pravítko
do kapes své tógy
roztáhl listy
a rozletěl se....

Díky Tobě Příteli...

Měj se....