opravářská...

někde uvnitř se přehřál kotel
hlava válce praskla v půli
nárazové vlny buší
do přeležené duše
slyším divoký štěkot
na opuštených pláních
a vítr se škube
v potrhaném plachtoví...

doplul jsem stěží
se svým porouchaným strojem lotrovin
zakotvil ve větrném stínu
a našel opravnu vraků
v docích...

tam ses objevila ty
nebojácně stojíš proti mně
s namířeným deštníkem
strojní inženýrka
v jemném prádle
z mlhovin
se svůdným tělem
které se nebojíš použít….

pustila ses do díla
otřelas sluneční slzy
rozebrala rubriku naivností
zrušila apriorní výluku
nasadila ohnivá kola
naostřla nože ve vodě
a zakroutila momentovým klíčem
v bocích...

já se nechal
jako komické vřeteno roztočit
prokreslený myriádami malých permoníků
jakoby do jezera vpadl meteorit...

máš na mě prazvláštní vliv
ty moje duchovní kominice
pevnina už nikdy nebude taková jako dřív...