dopisní...

stál jsem
u rozlámané lavičky
pod chatrným přístřeškem
nedočkavě rozlepil obálku
a četl tvůj dopis...

vítr skučel ve spárách
tuhly mi ruce
a chlad se vtíral na tělo
dírama v kalhotách
ale mě to nevadilo
uvnitř se rozlévalo teplo
zahřívalo
jiskřilo...

potom jsem usazený
ve vytopeném vlaku
četl dál...

tvé písmo vonělo
na listech se vlnily obrázky
jako ty...

popíjel jsem kafe
z termosky
občas vyhlédl ven
na divoce vzrostlou trávu ostřici
přelévající se
tančící
rozbouřené zelené moře
ve vichřici
a myšlenky vířily
všude kolem...

přejel jsem hranice skutečnosti
do reálné představivosti
kde jdeme spolu...

dál....