tónovaní...

zametl jsem
zamračené nebe
na ramínko
pověsil všednost
oblík se do naha
přemostil vzdálenost
a ponořil se
do tvého zvonu Vodnářko...

něco se chystá...

promnulas mi uši
voda začala tvořit
podivuhodné obrazce
zvuk se zhmotnil
začal rezonovat
na hladině
někde uvnitř se rozeznělo
a já se rozeběhl
po spirále
tvých alikvótních tónů...

řeklas mi: ,,Vítej,,

v zahradě
opředené tajemstvím
klíčových článků
kde jsme sami sebou
spolu
otočme stránku...

je čistá...

můžeme psát...