taková betonová...

kdysi
potkali se u mostního pilíře
a jejich srdce
prudce proletěly vikýřem
do nadmořských výšin
nekonečných nebeských podlaží
drželi se za ruce
a dívali se na svět z arkýře
nejmíň 28dní...

plnění
pojení
míchaní
absorbování
postupně
sebou ovlivňovaní...

časem
někdy upjatí
trochu přepjatí
podléhající tuhnutí
padající na beton
to když statika působí…

že vás se to netýká?
ach to je mýlka veliká…

a teď
28 let poté
upíjí spolu dál chvíle vzácné
a láska mezi nima
je pořád tak křehká
i tvrdá
přitahující
armatůrou bytí vyztužená
neustále zrající
bublinkama provzdušněná
uvolňující...

v tom správném poměru
dobře namíchaní
ve stejné kvalitě
stále zamilovaní
do procesu
společného stárnutí…

všem takovým soužítím
připíjím
na Beton!