Agara...

jako šplouchající aviatik
postavil jsem si vor z pneumatik
a pustil se po proudu
s napnutou plachtou zraku
na špagátu
v uších mi zahvízdlo
ptáče co uvízlo v hnízdě na ostrohu
pláče
a hladově čeká na dobrotu
tak jako já
když se nořím do vln času
a dychtivě poslouchám
vyprávění říčního hlasu...

ozývá se halas
z keltských osad
muži kují železo
kladiva duní
rozjásaná omladina
se věnuje plavení koní
ženy si štěbetají
při velkém praní
sběrači raků
s proutěnými koši
šmátrají v kořenech olší
u zarostlých břehů
děti si hrají
na malých plážích
z písečných naplavenin
a
zdáli v proudech pasátu
je slyšet troubení z býčích rohů
to připlouvají kupci z Orientu...

já pluji dál
napájen krajinou
okolo strmých skal
ledabyle pozoruji vodu
a málem
jsem si ani nevšiml
když jsi tiše proplula kolem
na koberci
obnažená téměř zcela
jen ve vlasech s květinovým věncem...

utopil jsem spiknutí
bezvýznamných vrčení
zježených vlků v nitru
zahodil jsem klíče
do řeky
stekly všechny zámky
bude mi ctí
chytit se na tvém háčku
rybářko
po šlajsně...za jezem
ve stinných zákoutích
jen ty a já...žena s mužem
chtěl bych s tebou hrát
tělo na těle
všechny němé role
od začátku...

utichlo okolní dění
držíme se za srdce
a
necháváme se unášet
Měsíční řekou
k Novoluní...