římsová...

přitančila jsi po římse
jen v zácloně
která naznačuje víc
než odhaluje…

prý se ti zabouchlo okno
a tak ses prosmýkla mezerou
mezi budovou a vzduchem
ke mně na balkón...

v rukou sklínku s minerálkou
a řeklas:
,,jestli chceš napij se
a já tě naučím chodit po bublinách,,....
ruch dole v ulici
byl náhle přehlušen tichem
a já zachytil ten tón...

stál jsem jako humr
opařen tvým vulkanickým pohledem
marně se pokoušejíc
ustoupit do zdi za sebou...

otřesy zčeřily hladinu
v sifonové lahvi
uvnitř se rozkvasilo
asi mám úžeh
protože se pohybuji
ve zmateném rytmu
opisující nevyzpytatelné křivky
na tvé rozvlněné pánvi...

napil jsem se…

už cítím
jak vyvěrá víra
z minerálky
a učím se chodit
po bublinách...